Vzkaz mým dětem

Mé děti, záměrně neuvádím vaše jména, protože v době, kdy píši tento text, který je určen jen pro vás dva, je jednomu z vás 11 let a druhému 7 roků. Píši jej také preventivně proto, kdybych neměl čas Vám říci pár důležitých věcí. 

Nejprve, věřte, že vás mám rád za všech okolností. 

Nyní je nepravděpodobné, že byste si tento text mohly přečíst samy a porozumět mu. Také je nepravděpodobné, že Vám jej někdo blízký ochotně přečte a vysvětlí. Doufám, že až si jej přečtete, budete schopny udělat si vlastní úsudek. Slova, myšlenky, které snad budete mít zájem číst, nemají být mou obhajobou, ani obžalobou vaší matky. 

Stane se, že si dva lidé přestanou rozumět a jejich vzájemný život bude složitější, až jednou jeden odejde. Ten okamžik nastal v únoru 2016. Nevěřím se vše napraví. Myslím, že pro vás budu užitečnější živý a na jiné adrese s dostatkem času pro vás, než jako otec po mrtvici nebo infarktu.  Věnoval jsem vám každou volnou chvíli a vždy jsem byl nablízku vašim hrám a hrál si s vámi a učil vás rozumnět sobě i světu. Věděl jsem, že hra je vaše příprava na život, že starat se o vás jsem považoval za příjemnou samozřejmost. Tento právní systém bohužel nahrává matkám a proto jako otec se musím spokojit s tím, že mi vaše matka vůbec umožní vám zavolat nebo se s vámi setkat. 

Nemůžete žít životy jiných, ale pouze ty svoje. Vždy mohou být lidé lepší nebo horší než jste vy dva. Radujte se stejnou měrou ze svých plánů, ale i výsledků svého konání. Není porážka ani prohra, vše je jen zkušenost a ta je důležitější tím víc, co si z ní vezmete pro další život. 

Nevytvářejte si domněnky. Snažte se porozumět samy sobě a tím dokážete porozumět každému, kdo by vás chtěl nějakým způsobem ovládat a využít. Buďte samy sebou a zvláště nepopírejte city. Nikdy nebuďte cyničtí v lásce, protože i ve vztazích úplného rozčarování a vyschnutí je láska věčná a potkat ji můžete kdekoli. Varujte se před každým, kdo se řídí například heslem: Účel světí prostředky" nebo podobnými "zkratkami".

Svou pravdu povězte vždy klidně a jasně, poslouchejte také, co a jak říkají druzí, nejen lidé úspěšní, moudří, ale třeba i hlupáci, ignoranti i lidé žárliví nebo závistiví. I oni mají svůj příběh, přesto nejste povinni věnovat čas každému. Sledujte své cíle a životní úkoly. Budete-li se srovnávat s druhými, můžete se stát pyšnými nebo naopak zahořklými. Nejlepší odpovědí na něčí hloupost je mlčení.

Konejte svou práci, ať je důležitá nebo jakkoli by byla skromná, nic neznamenající, neboť ona je trvalou hodnotou na měnících se cestách osudu, který si utváříte vy sami. Chtějte dělat práci, která vás bude nejen dobře živit, ale především bavit. Do toho si nenechte mluvit. Pracovat budete vy, díky vzdělání, kterého se vám dostane a proto musíte také mnoho věcí poznat a vykonat vy. 

Buďte oba opatrní ve svých předsevzetích  a slibech, neboť svět je plný svodů a klamů. Dbejte, aby vám to nepřekáželo v dosahování opravdové ctnosti a vašich cílů. Mnoho lidí se snaží dosáhnout vznešených ideálů a všechen jejich život je plný klamu a nebo planého heroismu. 

Dobré jméno si můžete pokazit jen jednou. Žijte v pokoře, budete-li jí schopni. Přijímejte to co léta přinášejí. Bez hořkosti se jednou budete muset zříkat výsad mládí. Rozvíjejte sílu ducha a poznání, aby se tato síla v nečekaném neštěstí, pokud nastane, pro vás mohla stát ochranným štítem. 

Netrapte se svými představami, ani představami lidí, kteří o vašem životě nic neví nebo mají na život pokřivený náhled jejich vlastním utrpením, strachem, chamtivostí či nevědomostí. Věřte, že mnoho obav vzniká z nudy, podivné výchovy, nevzdělanosti, samoty, egocentrismu, žárlivosti i strachu z nemoci. Zmatená a vyděšená mysl dělá jen potíže a není schopna řešení s chladnou hlavou. Vedle zdravé přísnosti buďte k sobě shovívaví. 

Jste dětmi celého světa a ne méně než hvězdy či stromy. Máte oba právo být zde, ať je to pro vás srozumitelné nebo ne a že celý život je takový, jakým si ho uděláte vy, takový jakým má být. Přál bych si, abyste se naučili vytvořit si vnitřní mír a poslouchat vlastní nitro, abyste byli v míru s Bohem, ať už si o jeho existenci myslíte cokoli, ať už se zabýváte jakoukoli činností, či snad ať už byla nebo jsou v tuto chvíli, kdy čtete tento text, vaše přání jakákoli. V pouličním hluku, spěchu, i zmatku světa, v prostorách kanceláří, domova i města, snažte se zachovat klid ve svých duších. Získáte tím velkou převahu nad ostatními.

Ať už vám vaše máma o mne vykládala cokoli, jsem rád, že jsem co nejdále od ní. Vzplanul v ní vždy nějaký oheň. Jednou žárlivosti, jindy neopodstatněného podezření, povýšenosti nebo pohrdání i díky potížím vzniklých z naší vzájemné komunikace..... 

Z našeho vztahu se vytratila vášeň, láska i cit. Do vaší matky jsem byl zamilován. Považoval jsem to bláhově za osud. Ale ne tak silný, abych se vzdal nadobro své práce a přátel, a abych se vzdal duchovního i fyzického pojetí vztahu, kterým se buduje důvěra, tolerance, trpělivost mezi dvěma lidmi, kteří si chtěli být blízcí. Pochopil jsem, že vaše matka smýšlela jinak. 

Nehodlám se vzdát vás ani své práce, kterou mám rád a o to více mne mrzelo, když vaše matka dávala najevo nelibost, pokud jsem si musel plnit své pracovní, společenské nebo studijní povinnosti. Už odmítám věřit, že mám zůstat a že to zase bude dobré....  Myslím, že pro žádný vztah není zdravé, když nemáte šanci být vyslechnuti a jste jen komentováni.

V posledních pěti letech jsem měl pocit, že jsem byl vybrán jen jako váš vychovatel, kuchař, který má po určitém čase z vašeho života zmizet nezávisle na mé vůli. Možná proto, nejsou téměř žádné společné fotografie, kde jsem s vámi. Já a vy dva. Pokud jsou fotografie, tak nějak záhadně nepovedené a proto smazávané. Hračky a jakákoli připomínka pro vás po mne jsou také pryč (část toho najdete u mne doma, protože vaše matka se rozhodla většinu hraček a dárků ode mne zahodit).

Ze svého života vás vymazávat nechci a ani to neudělám, i kdyby vám opakovali, že se tak stalo. Jste součástí mého života a můžete mne kdykoli vyhledat.  Neodešel jsem od vás, ale od vaší matky. 

Mám vás rád.

Sice vám z učitelského platu nemohu poskytnout to, co si představuje vaše matka, ale mám pro vás alespoň otevřené dveře a stále ještě pár dobrých rad.

A poslední, vyhněte se mým sestrám a současně vašim tetám. Neočekávejte a nechtějte  od nic. Nic. Jestli je někde v mém životě rozčarování a zklamání, je to tento případ. 

Berte to sportovně a s nadhledem. Alespoň jste mi nemuseli nosit květiny na hrob.

Váš táta

Slavomír Mácha