Rodičům a dětem*

Vaše děti nejsou vaše děti. Jsou to synové a dcery touhy života po sobě samém.

Přicházejí skrz vás, ale ne od vás,
a ač jsou s vámi, přece vám nepatří.

Smíte jim dát vaší lásku, ale ne vaše smýšlení,
neboť ony mají smýšlení své vlastní .

Smíte jejich tělům dát dům, ale ne jejich duším, neboť jejich duše bydlí v domě zítřka, jejž nemůžete navštívit, ani ve vašich snech.

Smíte se snažit být jako ony, ale nepokoušejte se je sobě připodobnit, neboť život nejde pozpátku, ani nezůstává ve včerejšku.

Vy jste luky, z nichž jsou vaše děti vysílány jako živé šípy.

Střelec vidí cíl na stezce nekonečnosti a napíná vás svoji mocí, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.

Buďtež co luk rukou střelce namířeni na radost, neboť tak, jak on ten šíp miluje, jenž letí, tak miluje i ten luk, který je pevný.

Chalil Gibran (1883-1931)