Nekonečný příběh jednoho malého národa

Přátelé.

Máme tu příjemné nedělní odpoledne. Jako malý kluk jsem rád poslouchal odpolední pohádky z rozhlasu.

Jednu jsem pro vás napsal  a uvažuji dát jí i zvukovou a obrazovou podobu.

Nekonečný příběh malého národa

Občas se mi "poštěstí" narazit na hrdého českého národovce a vlastence ohánějícího se českými národními zájmy, nadávajícího na zlý Brusel a EU a volajícího po Czexitu.

Pro takového blouznivce mám vždy připraven  poučný příběh jednoho malého národa:

Před více než 100 lety žil byl jeden malý národ uprostřed Evropy, který byl součástí mnohonárodnostního útvaru a žilo se mu na tehdejší poměry docela dobře.

Z okolních národů na tom o něco lépe byli snad jen Němci. Ale pak tento národ sedl na lep pár mocichtivým jedincům, kteří mu vysvětlili, že jako národ strašně trpí v žaláři národů a vládne mu údajně neschopný a zdegenerovaný panovnický rod, a že by se měl buď osamostatnit nebo se přivinout k velkému příbuznému národu dlícímu v dalekých stepích na východě.

Lidičkové uvěřili bludům a zcela zapomněli, že to byl právě císař, který z vlastních financí, obrovským dílem přispěl na stavbu Národního divadla, že do českých zemí přesunul nejdůležitější průmysl habsburské monarchie. Stárnoucí panovník svým lidem v Čechách věřil a jako omluvu za odkládanou korunovaci, která měla politický důvod, v této části monarchie pomohl rozvinout velmi vyspělý průmysl, kulturu a vzdělanost. To prý vypadalo jako žalář národů? I s nejpropracovanější ústavou, která se mohla rovnat s Ústavou Spojených států? Jen v čele státu nestál prezident, ale císař a král.

No a jelikož doba těmto blouznivcům přála, tak ten malý národ 400 let budovaný mnohonárodnostní stát rozbil a císařova nástupce, svého mladého, pohledného, česky mluvícího, moudrého a hodného panovníka nechal bídně zemřít na ostrově v dalekém exilu.

Dalších 20 let se ze setrvačnosti tomu malému národu dařilo přežívat, díky vyvinutému průmyslu a také hned na počátku ukradl majetek šlechty a cizinců a posmíval se nebo bojoval proti národům, se kterými ho 400 let pojila společná historie a koruna panovníka. Aby národ dokázal jak má navrch, odmítl tehdy žádost bývalého hladovějícího hlavního města Vídně a Rakouska o pomoc. Ke svým německy mluvícím spoluobčanům v pohraničí se nechoval o moc lépe. V odpuštění je sice mnoho síly, ale paměť a zkušenost s utrpením je často silnější.

Pak přišly mraky, zlé časy a malému národu nikdo nepomohl, protože mu okolní i vzdálenější národy nemohly zapomenout, jak zpupně se 20 let choval a národ se ocitl na 6 let pod okupací někdejších Prusů - Německa. To malý národ tak vyděsilo, že se z šoku vrhl do ještě větších problémů a to na 40 let pod okupací "bratrského" bolševického národa z dalekých východních stepí.

A za těch 100 let, od té doby co malý národ úspěšně rozbil 400 let budované soustátí, ten národ stihl částečně povraždit, umučit, okrást a vyhnat 1/3 svých spoluobčanů, k nimž jsme měli geneticky mnohem blíže než ke Slovákům nebo k Polákům, ale zkrátka patřili k jinému národu. Malý národ, jako by byl infikovaný virem, dokázal okrást všechny schopné podnikatele, učence a zemědělce, částečně povraždit, umučit a do lágrů pozavírat své vlastní hrdiny, kteří za války bojovali za tento národ na špatné světové straně. Z vlivu rudé infekce, se rozhodl obrat všechny obyvatele o celoživotní úspory, zlikvidovat vzdělané elity národa, umučit duchovní a kněze.

Z tisíciletí fungující lidské solidarity, dokázal udělat politické výpalné. Nechal si z naivní představy vděčnosti a bratrství k východním stepím, vyrabovat nerostné bohatství ( dnes se tím rozumí dvacetikilometrové pohoří smolince - uranu z dolů v Příbrami, Jáchymově i D. Rožínky) od bratrského bolševického národa, se kterým to mělo být na věčné časy? Zásoby máme nyní uloženy ve Smolensku...?! v dalekých stepích na východě.

Byl to onen malý národ, který jako jeden z posledních národů se zbavil komunistické vlády, ale vlastně jen naoko, jak je jeho dobrým zvykem a z bolševických prominentů a tajných fízlů a udavačů nadělat oligarchy. Ja, děj se vůle trhu. Dopadlo to jako s přízvukem na začátku skoro každé české věty nebo slova. Na jejím konci je skoro vždy takové znatelné ztišení. Stejně to dopadlo s politikou. Hurá na začátku a pak by po tom neštěkl ani pes.

Mezitím, ostatní okolní národy, kterým se ten malý národ před 100 lety mohl posmívat, ten malý národ hospodářsky, politicky a kulturně dohnaly a v některých parametrech i předehnaly. Tak tomu se přece říká úspěch!

Hlavně být sám pro sebe a nikomu už nepomoci.

V současnosti se malý národ chová snad ještě hůře a to tak, že pomáhá do politiky dostat se lumpům, kteří jen vykrádají společnou kasu ostatních národů, odmítají se podílet na pomoci druhým a místo statečnosti se prezentují jako zbabělci, kteří jsou v šoku za 40 syrských dětí.

No a až ten malý národ zase sedne na lep jiným současným mocichtivým populistům, blouznivcům různých utopí, učeně se tvářícím pazdrátům a opustí EU, může si tu předchozí 100 letou anabázi zopakovat.

V poslední době se množí učeně vypadající poučky, jak se význam vzdělání přeceňuje.... No, víme, kdo to šíří. Především ti, kteří si přejí něco tak archaického a primitivního, jako je třídní boj. V praxi šlo vždy o třídní boj mezi těmi, kteří měli těch školních tříd velmi málo, proti těm, kteří měli školních tříd a zkušeností za sebou mnohem více. Jediný třídní boj, který uznávám a respektuji, pokud nastane, je ten mezi mnou jako učitelem, mou třídou a výchovným poradcem.

Kdo se neumí poučit z vlastní historie a vlastních chyb, musí je neustále opakovat, a opakovat, a opakovat....

Mám pro vás jeden takový návrh:

• Ujasněme si významy pojmů:

• Vlastenec nemůže být hlupák, který svou zemi sune zase do područí velmocí.

• Co jsou české národní zájmy.

• Co je právní stát.

• Jaký je rozdíl mezi protektorátem a svobodnou zemí,

• Co čekat od politika a co od oligarchy.

• Lze řídit stát jako firmu?

• Jaký je rozdíl mezi politikem, který žije politikou a politikem, který jde do politiky s motivací si na ní vydělat?

• Jak důležitá jsou média a jak má vypadat zdravý rozum i racionální volba?

• Co je názor a co jsou fakta?

• Jak blízko k sobě mohou mít voliči i prostitutky?

• Co může nastat, když svobodu vyměníme za slevu?

• Jak je důležité táhnout za jeden provaz s EU?

• Co nám přinese těsnější spolupráce s Ruskem a Čínou - to co dosud...?

• Co je statečnost a jak se chová občan a jak ovčan?

Poslední dobou se zdá, že z českých lidí se tu má udělat tlupa ovladatelných ovcí, které si nemají ani vzpomenout na ty dobré stránky českých dějin. Na své krále, vojevůdce, architekty, vědce, spisovatele a básníky, vynálezce, ty dobré a příkladné politiky, ať už ve službách císaře nebo prezidentů. 

Nejsme národem zlomených existencí, ale poslední dobou to vypadá, jako by v kurzu byla z nouze ctnost.