O smyslu pohádek a jejich poselství

Pohádky nebyly vždy zábavou pro děti a lidé, kteří si je vyprávěli, nebyli vždy roztomilí a duchaplní. Většina příběhů evropské kultury pochází z předkřesťanských dob, kdy jsme žili v bojovných skupinách - tlupách, chránili svá území proti vetřelcům, obhospodařovali půdu a kvůli masu riskovali život v temných okolních lesích.

Dříve než sběratelé jako bratři Grimmové tyto příběhy vytiskli, prošly filtrem tisíce generací lidí, kteří je uznali za hodné předání. Příběhy byly jinou a důmyslnější metodou učení než přímé pokyny nebo napomínání a umožňovaly mnoho různých interpretací, takže jste si z nich mohli vzít přesně to, co jste potřebovali. Řečeno moderní frází, působily na mnoha úrovních.

Zkráceně řečeno, vyprávěnými nebo čtenými pohádkami pomáháme dětem rozumět světu i jejich vlastním emocím, podporujeme kreativitu a fantazii. Spoléhat na to, že pohádka z CD uspokojí zvědavost nebo plně nahradí čtené slovo, je naprosto lichá. Dětská mysl pracuje a zkoumá každé slovo a jeho význam a z CD se nemá koho zeptat. Dostává se do nebezpečné roviny sebeuspokojení s tím, že některým věcem nerozumí a spokojí se s tím a někdy dlouho setrvá - přestane si klást otázky, protože ví, že na ně nedostane odpověď.

Naproti tomu, zeptat se maminky, tatínka nebo prarodičů na něco důležitého, ať je to k textu nebo k čemukoli jinému, to dítěti pomáhá k radosti z objevování. Každá otázka dítěte si zaslouží odpověď a nikoli odmítnutí s tím, že "na to jste ještě malí".

SM